Čestným hostem květnového setkání projektu #FinŽeny a vyhlášení Síně slávy byla Lenka Bradáčová, vrchní státní zástupkyně v Praze. Přinášíme přepis rozhovoru, který vedl Jaroslav Kramer. Věnuje se například tomu, jak se popasovat s prohrou nebo tomu, co spojuje nejúspěšnější ženy napříč obory.
Lenko, známe se z několika setkání, kde se vždy sešly právničky. Tam mě vaše účast nepřekvapuje, přesto #FINŽENY. Je tam nějaký vztah? Co si myslíte o ženách ve financích? Myslíte si, že mají k právničkám blízko?
Právničky jsou obvykle hodně konzervativní. Ty, které pracují v justici jsou ještě konzervativnější, protože to k justici patří. Ženy ve financích k nám mají určitě blízko odvahou. U nás je to odvaha hledat ve spleti paragrafů spravedlnost. Možná se teď pletu, ale k financím zase patří odvaha riskovat. A to riskovat velmi často znamená vítězství, ale také je to veliká odpovědnost, protože to může být velká prohra.
Dlouhodobě jste zařazována do různých žebříčků nejvlivnějších žen. Vypozorovala jste, že čím více zloduchů pochytáte, tím výše se umístíte? Odpovídá vaše umístění tomu, jak špatnou společnost máme?
Já si myslím, že to tak není (smích). Tento rok budu na Vrchním správním zastupitelstvím 10let. Nedávno jsme se dívala, kolik jsme za tu dobu pachatelů trestních činů a osob obžalovaných postavili před soud. I když se zabýváme jen těmi nejzávažnějšími korupčními a hospodářskými věcmi, a je nás 15 státních zástupců, jako tým, tak mě to samotnou výsledné číslo překvapilo. Před měsícem bylo 988. Což je také hodně nepřátel.
Kdykoliv vás vidím, tak z vás jde energie a dobrá nálada. Musíte mít nějaký recept…
Pořád ve státním zastupitelstvím hledám něco nového. Nevím, jestli jsou z toho kolegové více nadšeni, překvapeni nebo konsternováni. Ale myslím si, že si každý musí pořád hledat nové a nové výzvy. Nemůže zůstat stát a nemůže si říct, že po pěti letech už možná umím tu práci, po sedmi letech si odpočinu a pak už to tak nějak doklepu. Hledám nové věci a výzvy, které umožňují, že vás to stále baví. To je to podstatné.
Jste lídr?
Těch deset let to snad ukazuje. Před Vrchním státním zastupitelstvím jsem devět let působila v Ústí nad Labem v pozici náměstkyně krajského státního zástupce. Často dostávám dotaz, ať už jsou to mladí studenti nebo novináři kategorií, co považuji za svůj největší úspěch. A očekávají kauzu, většinou doktora Ratha. A pak přicházejí historky. Ale ta odpověď není, že je to trestní věc. Je to vybudování týmu na obou státních zastupitelstvích, kde jsem byla. To považuji za svůj největší výsledek. Že se mi podařilo postavit týmy státních zástupců, kteří uspěli. A to většinou v úřadech, které se netěšily velké důvěře, ať laické veřejnosti, tak našich odborných partnerů. Když jsem odcházela z Ústí, a věřím že i v Praze to platí také, tak tam fungovaly soudržné, inspirativní týmy.
Když někdo nastupuje do manažerské role v soukromém segmentu, tak mnohdy dostane školení na soft skills, na to jak úspěšně poskládat tým. Vy jste v Ústí takové školení nedostala…
V justici je to trochu složitější v tom, že neplatí obvyklé pozitivní nebo negativní motivační faktory. Nemůžete dát státnímu zástupci výpověď, nemůžete mu snížit plat nebo odměnu. Takže ho můžete hřejivým slovem pochválit, to je samozřejmě pro něj pochvala určitého charakteru. Myslím si, že se státní zástupci musí pořád udržovat v motivaci, se kterou přišli na úřad a ta je docela jednoduchá. Možná vám to teď bude připadat moc jednoduché, jak to řeknu, ale většina státních zástupců, věřím že všichni, přichází proto, aby páchali „dobro“. Tuhle motivaci udržet v mnoha prohrách je to nejdůležitější co se dá.
Máte recept, že když přijde prohra, tak jak nerozbít stůl nebo okno, nevykopnout dveře... A jak namotivovat tým, když vy jste úplně dole.
Nemohu být nikdy dole. Tak, aby to ostatní viděli. Znamená to pro mě i to, že můj tým musí být tak soudržný, že prohra jednoho je rozmělněnou prohrou všech. Vítězství jednoho je jedno velké vítězství všech. Protože vítězství jednotlivce je docela dobrá hodinka jeho života. Když máte ale velkou prohru, tak se snáší v životě mnohem lépe, pokud je na ni mnohem více lidí.
Jste v tomto specifická ve státním zastupitelství? Že se snažíte výhru vždy brát hromadně. Je to možná nějaký aspekt, který přináší ženy na vedoucích pozicích?
Já jsem ve státním zastupitelstvím vůbec specifická, jenom v tomto. Myslím si, že od začátku kariéry jsem mnoho věcí ve státním zastupitelství viděla jinak. A i dnes když přednáším budoucím státním zástupcům, tak první moje poučka je, aby nikdy nezapomněli na to, co jim vadilo, když přišli ze školy plní ideálu do praxe. V okamžiku, kdy na to zapomenou a přestane jim to vadit, tak by toho měli nechat. Do té doby je vše fajn, protože se to snaží měnit. A to je jediná možná dynamika, která v justici je. Protože spousta lidí je tam starých a zkostnatělých a systém je byrokratický…
Když už jsme zmínili nejvlivnější ženy Česka, vypozorovala jste během různých galavečerů a setkání, že by byli něčím specifické? Jak byste tuto skupinu charakterizovala?
Nedávno byl pohřeb Medy Mládkové, a já jsem měla tu možnost, že jsem jí osobně znala. Byla velmi, velmi tvrdohlavá a specifická dáma. Až bych řekla téměř do své smrti. To, co se o ní ví, je její motto, které spojuje tyto ženy: „Jít si za svým a nikdy neustoupit.“
Nenarážíte pak na označení tvrdohlavá?
Nemyslím, že tvrdohlavá je u ženy špatná vlastnost.
Lenko, vzpomínáte si na úplně první ocenění, které jste kdy dostala?
To úplně první bylo ve druhé třídě základní školy. Vyhlásili mě na druhém místě v soutěži o nejlepší obrázek základních škol. Můj obrázek pak visel v České spořitelně v hale, kam všichni chodili. V té době všichni chodili do banky a neseděli u internetu. Visel tam asi tři týdny a jelikož moje maminka pracovala celý život v České spořitelně, tak na to byla pyšná. Ten obrázek máme dodnes a všichni se na něj pořád dívají, přestože je úplně obyčejný. Ale kdybych měla říct cenu, které si vážím jako jedné z nejvíc, tak jsem dostala po ukončení právnické fakulty cenu profesova Karla Engliše pro nejlepšího absolventa společensko-vědních disciplín UK. A té ceny si mimořádně vážím.
Ani jsem nevěděl, že vaše maminka pracovala v České spořitelně. Takže ta vazba na #FinŽeny je jasná…
Přiznám se, že stále chodím na pobočku České spořitelny. Mám ráda, když je tam stejná paní a ta samá přepážka a nemám ráda, když se cokoliv mění. Ale jinak ve svém životě prosazuji všechno nové a dynamické, ale nemusí se to týkat úplně mě.
Lenko, umíte tedy mluvit onou korporátní řečí?
My umíme mluvit právnickou řečí, která je dost často nesrozumitelná. Nejsem tomu ráda, ale v určitém věku jsem došla k závěru, že právo v některých opravdu specifických oblastech začíná být jako věda a musíme ho začít popularizovat, protože mu laická veřejnost, přestože jí má sloužit, vůbec nerozumí. Abych odpověděla, tak vím, že jako právníci umíme mluvit velmi nesrozumitelně a složitě, ale jestli bych uměla mluvit „korporátním“ jazykem nevím.
Moc děkuji za upřímnou odpověď. Jak se taková ta oblíbená buzzword slova propisují do justice? A začal bych s tématem ESG? Je to téma, o kterém vlastně vůbec státní zástupci a soudci ví, že vůbec existuje?
Minimálně někteří si ho představují jako povinné kvóty, kdy ze státního rozpočtu musí vynaložit určité prostředky například na elektromobilitu… Asle jinak si myslím, že je to otázka spíše výjimečná. Protože se většina státních zástupců vůbec nezabývá správou. A to je také v pořádku. Jejich náplní práce je úplně něco jiného.
Druhé slovo, které jsem vybral, je digitalizace. Když vy nechcete digitalizovat svou banku, tak jak je to v justici?
Klidně ať je digitalizovaná, ale já tam chci tu svojí paní… (smích) Samozřejmě to zjednodušuji. Je jasné, že se spousta věcí změnila zásadním způsobem a je to dobře. My bychom byli rádi v justici, řeknu to upřímně, kdyby i elektronické systémy justice fungovali pro rok 2022 a uměly by co to, co by v roce 2022 měly umět. A teď trošku zažertuji, ale nebude to žert ze sta procent. Obvykle říká kolegům, že nejlepší antivirová ochrana, aby se někdo nenaboural do systému, je systém sám a jeho podoba.
Na závěr dva lifestylové dotazy. Jeden už znáte z podcastu Právničky, kde jste byla hostem. Co vám v poslední době udělalo skutečně upřímnou a ryzí radost?
Je to radost upřímná a sobecká, ale zrovna dnes v mé trestní věci zamítl soud obžalovanému ústavní stížnost, tak mě to tak potěšilo. Není to nic velkolepého…
Gratulujeme. No a druhý dotaz. Máte nějaký módní tip, který byste mohla nasdílet?
Že Coco Chanel nevymyslela kalhotový kostým proto, abysme byli jako muži, ale proto, aby se nám lépe lezlo na pomyslný společenský žebřík. Protože v kalhotách se tam leze mnohem lépe.
Moc děkuji za rozhovor.
Comments