V roce 2018 nastoupila Jana Hrdličková do Raiffeisenbank a začala sbírat zkušenosti z oblasti projektového řízení. Nyní je třetím rokem manažerkou týmu, který zodpovídá za kvalitu úvěrového procesu v oblasti řízení korporátních rizik a proces kontroly podmínek před čerpáním prostředků. „Je důležité mít ve svém okolí lidi, kteří nás inspirují a nějakým způsobem nás ženou dopředu,“ říká manažerka, která se v loňském roce dostala do přehledu 131 inspirativních žen ve financích projektu #FinŽeny.
Co vás nejvíce motivuje ve vašem pracovním životě?
Dlouho jsem přemýšlela, kdy se dostávám do flow a kdy mě práce baví. A je to především, když mám pocit, že neustrnu a můžu svoje dovednosti rozšiřovat. Mám štěstí, že mi moje práce přináší každý den možnosti, jak se naučit něco nového – zkoušení si digitálních nástrojů, jako jsou PowerAppky pro automatizaci nebo implementace procesních změn tak, aby naši externí i interní zákazníci měli o něco jednodušší život. A můj tým! Když vidím, jak sami mají radost při nalezení efektivnějšího řešení nebo i například při zjednodušení tvorby reportů.
Dá se na českých školách získat odpovídající vzdělání, které vás připraví pro cestu na vrchol finančního světa?
Věřím, že jsou v Česku školy, které dají jedinci velmi dobrý základ. Dávají prostor k získání přehledu napříč obory a různou tématikou. Což je fajn, pokud není člověk rozhodnutý o své cestě a má možnost vyzkoušet si rozdílné směry. Ale ve finále je to za mě vždy o individuálním přístupu a jak moc chce člověk dosáhnout svých cílů a koho, zejména v prvních letech pracovního života, potká.
Jaké aktivity vám pomáhají udržet si energii pro náročné profesní období?
Ráda si dělám mentální restart. Pomáhá mi k tomu pohyb, procházka po Praze nebo v přírodě. U toho jen pozoruji, co se okolo mě děje. Poslední dobou se učím vypnout hlavu, a především podněty okolo mě. Neposlouchat neustále podcasty nebo hudbu, ale opravdu jen být v přítomnosti. Vedle toho mám ráda společnost, takže si čas od času zajdu s přáteli na večeři nebo uspořádáme game night.
Pokud spolupracujete s nastupující generací, v čem vidíte její lepší připravenost pro úspěšnou profesní dráhu ve světě financí? A v čem naopak jistý deficit?
Vlastně se sama ještě považuji za „nastupující“ generaci. Ale u mladších generací vnímám, že se nespokojují se statem quo a více se zaměřují na to, jaký pro ně má práce význam, což je za mě základ pro jakýkoliv další vývoj. Často už ví, co od práce a života chtějí. Myslím, že méně podléhají skepsi, a naopak jsou otevření zkoušení, hraní si s technologií. Osobně trochu narážím na způsob komunikace napřímo, tam cítím ostych. A dávku netrpělivosti, všeho by chtěli dosahovat hned, ale nejdřív je potřeba vyhrnout rukávy a odmakat si to.
Kdy naposledy jste měla dobrý pocit z toho, že jste se v něčem překonala?
V pracovní rovině vždy, když se snažím zorientovat v datech a konečně pochopím výstupy. Jsem člověk, který hodně dává na intuici, ale oproti tomu potřebuji pracovat s fakty.
V osobní sféře relativně nedávno, když jsem si po zranění a po více než deseti letech stoupla na lyže, to byla obrovská radost a také příval naděje a energie.
Je podle vás potřeba mít kolem sebe dostatek ženských vzorů? A v čem byste vy sama chtěla být vzorem?
Je důležité mít ve svém okolí obecně lidi, kteří nás inspirují a nějakým způsobem nás ženou dopředu. Sama se snažím o to být vzorem v otevřenosti, jak v komunikaci, tak i v přijímání nových vychytávek a změn, které nám svět nezastavitelně přináší.
Máte recept pro rovnováhu mezi pracovním a osobním životem?
Recept ani nehledám, spíše pozoruji, kdy rovnováhu postrádám a hledám příčinu. Ale mám určité zásady, kterými se řídím a pomáhají mi udržet balanc – po práci a přes víkend vypínám notifikace, po odchodu z kanceláře vypínám hlavu. Ale na druhou stranu se netrestám, když se čas od času práce přehoupne do osobního života. Práce mě baví, a to je důležité.
S čím jste musela během dosavadní kariéry nejvíce bojovat?
Neřekla bych bojovat, ale spíše pracovat, a to primárně sama se sebou. S určitou mírou sebedůvěry, některé pracovní výzvy ve mně vzbudily pocit, že tam nemám co dělat. Ale je důležité si uvědomit kvality, které přinášíte ke stolu, a pracovat s nimi. Ne hledat pouze negativa.
Jak jste se naučila pracovat se stresem?
Je důležité si uvědomit, jestli je míra stresu ještě únosná a udržitelná. I pomocí sebereflexe jsem zjistila, že mám stres ráda a určitou dávku nejistoty vyhledávám. V mém případě mě do stresu dostávají situace, kdy mám pocit, že mám mnoho rozdělaných úkolů a projektů a všechny vyžadují moji pozornost. V tu chvíli se zastavím, udělám si plán a postupně odkrajuji.
Jak se stavíte k profesním výzvám? Vyhledáváte je? Nebo si spíše vyhledávají výzvy vás?
Lidi kolem mě mi často říkají, že jsem "střelec", a to mě asi do určité míry v pracovním životě definuje. Beru každou výzvu jako příležitost se něco dozvědět a možná i nakouknout do jiných oblastí, než ve kterých se normálně pohybuji. A zároveň díky své povaze často kývnu na výzvu rychleji, než stihnu vyhodnotit její aspekty. Pro mě byla například velká výzva spolupráce na projektu integrace Equa banky. Ukázala mi, jak uvažovat nad integrací z pohledu klienta. Zároveň, co je potřeba zohlednit při technické migraci, a vše správně načasovat. A úplně jiná disciplína byl právní a regulatorní aspekt. V různých fázích měli instituce rozdílný vzájemný vztah a od toho se hodně odvíjely možnosti, co můžeme a co musíme.
Comments