Helena Boršická: Smysluplná realizace v práci ze mě dělá i spokojenější mámu

Vedoucí oddělení Procurement a Facility managementu v ING Česká republika Helena Boršická oceňuje, když se může zabývat činností s přidanou hodnotou a vícestranným přínosem. „Už od školy nerada dělám jakoukoliv práci do šuplíku,“ říká manažerka, která též zasedá ve vedení komise ING pro udržitelnost a byla zařazena do aktuálního přehledu 131 inspirativních žen ve financích projektu #FinŽeny.

Když se ohlédnete, co byla vaše největší dosavadní profesní výzva?

Nastoupit jako pravá ruka generálního ředitele v době růstu společnosti s velmi náročným, avšak inspirativním šéfem, jenž mi do osobního i profesního života dal hodně, avšak během této éry jsem nejednou uronila slzu. Nicméně, jak se říká, co tě nezabije, to tě posílí.

Jaké hodnoty považujete za nejdůležitější při své práci a proč?

Smysluplnost, protože vždy je potřeba najít důvod, proč se i zadani, které není dvakrát sexy, má splnit či dodat. Dále přidaná hodnota, což je pro mne hodnota od dob školy, protože nerada dělám jakoukoliv práci do šuplíku, synergie, což velmi úzce souvisí s další hodnotou, totiž efektivitou práce a je užitečná nejen v korporátu. Podstatné je i sdílení best practice – více hlav víc ví, přináší to inspiraci, která vaši práci posune o krok dále.

Jaké bylo vaše nejzásadnější profesní rozhodnutí a co vás k němu vedlo? 

Vrátit se na full time s čtyřměsíčním miminkem do nove role a měnící se banky. Mateřství je krásné, ale potřebovala jsem se realizovat i pracovně, abych byla ve finále i spokojenější máma.

Které dovednosti považujete za klíčové pro úspěch ve vašem sektoru?

Flexibilitu a otevřenost ke změnám, agilitu, proaktivitu a aktivní naslouchání.

Co vás přivedlo k vaší profesi a co vás v ní udržuje?

Možnost dát dohromady nefunkční oddělení, implementovat procesy, najít synergie a replikovat v rámci dalších zemí.

Jak jste se naučila pracovat se stresem?

Díky sportu a náročným nadřízeným a v neposlední řadě, když mám stres při prezentaci, je potřeba tím spíše nepodcenit přípravu.

Jak se vyrovnáváte s neúspěchy nebo krizovými situacemi?

Snažím se rozebrat, co se nepovedlo, proč, jak se dalo postupovat lépe. Ráda si řeknu o zpětnou vazbu, při krizi se alarmuji, snažím zachovat klid, aby organizace byla co nejvice mimo vliv krizové situace a hlavně promýšlím scénáře řešení.

Pokud spolupracujete s nastupující generací, v čem vidíte její lepší připravenost pro úspěšnou profesní dráhu ve světě financí? A v čem naopak jistý deficit?

Jsou více otevřeni změnám, možnostem, prostě flexibilnější, dravější. Na druhou stranu mi občas připadá, že jsou méně ochotni si to takzvaně odedřít a kariéru jim má pomoci vybudovat HR se svým development plánem.