Bez podpory zaměstnavatelů by to bylo obtížené, ale ti nejsou „žábou na prameni“. Zvýšení podílu otců na rodičovské podle Filipa Jiráska, senior project managera ve společnosti UNIQA, více než objektivní překážky brání stereotypní myšlení samotných mužů. „Myslím, že to je velké sousto pro ego muže, který si pod tím automaticky představí, že přijde o pozici či o moc, případně že je to snad projev nějaké formy slabosti,“ říká muž, na jehož bedrech byla výchova dítěte 4,5 měsíce.
Aktuálním Tématem měsíce projektu #FinŽeny jsou trochu netradičně muži. Jde ale o muže, kteří se zhostili úlohy připisované tradičně ženám a vzali na sebe břímě péče o dítě. Jak se žije mužům na rodičovské? Co na to jejich zaměstnavatelé? Jak reaguje jejich okolí? Co to přineslo jim osobně a šli by to do toho znovu? I to se dozvíte v našem seriálu.
Jak se vám jako otci daří skloubit práci a péči o rodinu? Vychází vám v tom vstříc zaměstnavatel?
V současné době jsem již plně zpět v pracovním procesu a s manželkou jsme se prostřídali, takže nyní pracuji já a manželka je na rodičovské. Mám za sebou velmi intenzivních 4,5 měsíce, kdy jsem v roli otce byl na mateřské a plně se staral, samozřejmě za velmi silné podpory manželky, o syna a od práce si odpočinul. Díky těmto 4,5 měsícům, kdy jsem si osvojil a zautomatizoval některé činnosti jako přebalování, přípravu umělého mléka či krmení, jsem nyní schopen manželce po práci a o víkendech pomáhat, aby si odpočinula. Klíčovou roli v tomto ohledu hraje transparentní a včasná komunikace zaměstnance se zaměstnavatelem.
Máte nějaké vlastní strategie nebo zvyky, které vám pomáhají zvládat obě úlohy?
Domácnost s příchodem miminka se automaticky nastavila do agilního režimu a fungujeme stylem kdo má energii a čas, stará se o syna, a partner pracuje nebo odpočívá. Nic sofistikovaného jsme nevymýšleli.
Využíváte zkrácený úvazek nebo nějaké další benefity, které podporují work-life balance?
Během mateřské jsem se plně věnoval synovi, zatímco manželka pracovala. Je pravda, že jsme s nadřízeným uvažovali o různých formách spolupráce, ale nakonec se to omezilo pouze na podporu kolegy, který dočasně převzal mé projekty. V tomto případě hodně záleží na náplni práce, kterou člověk vykonává. V mém případě jsem si nedovedl představit, a v průběhu mateřské se to i potvrdilo, pravidelnou účast na schůzkách.
Skloubení práce a rodiny hodně napomohla pandemie COVID-19, což možná zní zvláštně, ale z mého pohledu padlo v mnohých konzervativních firmách tabu home office. Je to velký benefit, který toto skloubení umožňuje, a můj zaměstnavatel je v tomto ohledu velmi vstřícný a štědrý.
Uvítal byste nějaké další vstřícné kroky ze strany zaměstnavatele v podobě konkrétních benefitů umožňující snáze dostát pracovním a rodinným povinnostem?
Obecně bych viděl jako velký benefit dětský koutek s hlídáním přímo na pracovišti. Pokud nechám stranou obtíže, které je potřeba překonat, aby vůbec něco takového bylo ve společnostech možné, vidím v tom benefity v podobě dřívějšího návratu maminek a otců do pracovního procesu a umožnění nalezení rovnováhy mezi osobním kontaktem s kolegy, home office a samozřejmě rodinou. I v tomto případě však platí, že k tématu se musí přistupovat individuálně. Rozhodně ne v každém oboru a společnosti by něco takového bylo možné.
Myslíte si, že je důležité otevírat téma otcovství a péče o rodinu v profesním prostředí? A pozorujete, že by se ve společnosti a pracovním prostředí měnilo vnímání otců, kteří se aktivně podílejí na každodenním chodu rodiny a domácnosti?
Osobně si myslím, že se vnímání ve společnosti posunulo a předsudky typu muž přináší peníze a žena se stará o děti a je u plotny postupně mizí. V pracovním prostředí by toto téma určitě nemělo být tabu, ale nemyslím si, že zaměstnavatelé jsou tou pomyslnou žábou na prameni a měli by být hybateli tohoto tématu. Myslím, že to je velké sousto pro ego muže, který si pod tím automaticky představí, že přijde o pozici či o moc, případně že je to snad projev nějaké formy slabosti. Každý to samozřejmě může vnímat jinak, ale myslím si, že v tomto ohledu musí udělat první krok samotný muž, než aby ho aktivně vybízel jeho zaměstnavatel. Nicméně každá rodina má rozdílné potřeby a nastavení, takže vše musí začít dohodou tam. Zaměstnavatelé následně sami ukážou, jak s daným přáním zaměstnance umí pracovat a jak jim na zaměstnanci záleží.
Comments