Když stála na prahu své profesní dráhy, nebylo obvyklé, aby ženy primárně snily o kariéře. Proto si Eva Poláchová spíše hledala práci, která ji bude bavit a umožní jí založení rodiny. Dnes to vnímá jako dar, protože má funkční rodinu i skvělou práci. Svým následovnicím vzkazuje, že vyšší věk při dobývání kariérních pozic je spíše výhodou. „Nebojme se toho, pozdní věk nám dává možnost nadhledu, životní zkušenosti a větší odvahu prosazovat smysluplnost a užitek,“ říká Eva Poláchová, členka představenstva pojišťovny Kooperativa a České podnikatelské pojišťovny.
Projekt #FinŽeny představuje další Téma měsíce. Tentokrát jsme se zaměřili na ženy, které se kvůli věku ocitají na kariérní křižovatce a po úspěšné dráze korporátních manažerek zvažují další směry. Inspiraci jsme hledali v zahraničí i v tuzemsku.
V kolika letech a jak jste se dostala ke své současné kariérní pozici?
Mám to štěstí, že jsem v oboru v podstatě od začátku své pracovní kariéry, takže to, že jsem se po padesátce dostala do vedení společnosti, se dá brát jako logické vyústění. Jen doufám, že nejen časové, ale věřím, že i díky zkušenostem a dovednostem.
Co vás v té době motivovalo k pokračování v kariérním růstu?
Pro mě doba 50+ je jedna z nejsvobodnějších. Děti odrostly a já se skutečně mohu bez kompromisů věnovat výzvám spojeným s kariérním růstem. Tak nějak si myslím, že člověk v životě zvládne jen určité množství rolí, a pokud je jich příliš, může to vést k tomu, že některou z nich plní třeba s kompromisem, který by jinak neudělal.
Jaké klíčové faktory podle vás přispěly k vašemu kariérnímu úspěchu?
Co to je kariérní úspěch? Dosáhnout nějaké pozice ještě neznamená, že to bude úspěšné. To ukáže až čas. Jinými slovy něco jiného je dosažení pozice, kde to rozhodně bylo díky životním zkušenostem a znalostem oboru. Nyní dělám věci tak, aby dávaly smysl a užitek a abych s odstupem času mohla říct: bylo to úspěšné, něco jsme s týmem dosáhli, něco jsme vytvořili, něco přispělo k rozvoji a úspěchu firmy.
Jaké výzvy jste musela překonat při budování své kariéry v pozdějším věku?
V podstatě asi žádné specifické pro ten pozdější věk.
Jak se změnil váš přístup k práci a kariéře v porovnání s dobou, kdy jste začínala?
Velmi a zásadně. Je to hodně generační pohled, protože když já jsem stála po absolutoriu vysoké školy na startu pracovní kariéry, nebývalo zvykem, že by ženy snily primárně o kariéře. Takže já jsem spíše hledala práci, kde budu moct využít to, co jsem studovala a co mě zajímalo, a vhodně to provázat s rodinou a rodičovstvím. Na první místě tedy byly úvahy o tom, jak mě bude práce bavit, jak mi bude dávat smysl a jaký vedle toho budu rodič a spolutvůrce rodinného a partnerského vztahu a prostředí. Úvahy o kariéře přišly rozhodně až později a já to dnes hodnotím jako dar, protože mi to dalo možnost hledat a najít priority pro svůj život a dnes se mi to úročí v podobě fungujícího vztahu a skvělé rodiny, přátel a smysluplnosti svého bytí.
Jaké rady byste dala ženám, které chtějí dosáhnout kariérního úspěchu v pozdějším věku?
Nebojme se toho, pozdní věk nám dává možnost nadhledu, životní zkušenosti a větší odvahu prosazovat smysluplnost a užitek. Je jen na našem osobním rozhodnutí, jestli a jak to využijeme.
Jaké změny ve vašem osobním životě ovlivnily vaši kariéru „po padesátce“?
Měla jsme to velké štěstí, že jsem si shodou okolností prošla „pracovní krizí“ v době světové finanční krize, v podmínkách, kdy trh práce nebyl vůbec vstřícný k ženám 50+. Tahle zkušenost, kdy jsem zjistila, že se dovedu o sebe postarat, mi dala obrovskou míru svobody. A to zejména proto, že jsem si uvědomila, že většinu věcí ve svém životě ovlivňuji já sama, že rozhodnutí dělám já sama a že nejsou dobrá a špatná rozhodnutí, je jen rozhodnutí, které udělám. A moje síla je v tom, na základě čeho ta rozhodnutí dělám a s jakým vědomím jejich dopadu.
Má smysl si i v kariérně pozdějším věku budovat síť kontaktů a mentorů?
Budování sítě kontaktů a mentorů má smysl v každém věku. Vždycky je to šance na kalibraci vlastního nastavení, které je buď dáno nedostatkem zkušeností a jistou „namyšleností“ mladého věku, anebo je dáno naopak „povýšeností“ plynoucí z vlastní zkušenosti věku pokročilejšího.
Dá se i „po padesátce“ efektivně plánovat kariérní růst?
Myslím, že víc než kdykoli v minulosti. Za posledních pět možná deset let se situace velmi změnila. A je to dáno nejen demografickým vývojem ve spojení s vyspělostí zdravotní péče a ekonomickou situací, ale i atmosférou na trhu práce. Jsem přesvědčena, že možnosti jsou. Jak jsou aktivně využívány, je otázka druhá a rozhodně mnohem složitější.
Jakou výzvu před sebou aktuálně máte?
Jsem členkou představenstva dvou firem, které procházejí transformací. Což samo o sobě je velmi náročná disciplína, nicméně nutná a ve společnostech našeho typu absolutně legitimní. Potřeba transformace je dána okolním světem, který přináší nejen dynamický rozvoj technologií, ale i změny v chování a potřebách zákazníků, tlak na efektivitu a udržitelnost a v neposlední řadě nejen v našem oboru bobtnající regulace. A úspěšná je taková firma, která umí na změny reagovat, počítá s nimi, nastavuje si vnitřně příležitosti, které z nich vyplývají, a umí pracovat a řídit rizika, která ji na té cestě změny čekají, a přitom ze všech změn vytěžit konkurenční výhodu a lepší byznys. A já mám jako velkou osobní výzvu a cítím obrovskou odpovědnost za to, že bude transformace úspěšná.
Eva Poláchová
Je absolventkou VŠE Praha, oboru ekonomická statistika. Má dlouholeté zkušenosti ve finanční oblasti, zejména v pojišťovnictví, v posledních 20 letech na vedoucích pozicích. Od roku 2015 působí v pojišťovně Kooperativa, kde je současně také členkou představenstva. Do její kompetenční oblasti patří provozní podpora, digitalizace, inovace, klíčové projekty a nově také oblast bezpečnosti a řízení rizik. Od letošního roku je také v představenstvu České podnikatelské pojišťovny.
Comments