Vysoká úřednice Monika Ladmanová má zkušenosti s působením Evropské komise pod vedením Ursuly von der Leyenové i jejího předchůdce, Jeana-Clauda Junckera. Zatímco předchozí složení Komise především hasilo následky finanční a dluhové krize, to současné spustilo celou řadu strategií souvisejících s diverzitou. Přestože věci se výrazně pohnuly vpřed, ne vše je růžové. „Největší mýtus, na který v souvislosti s agendou diverzity narážím, je tvrzení ‚Můžou si za to samy‘,“ řekla Ladmanová na Euro Business Breakfast.
V rámci projektu #FinŽeny jsme pro vás připravili další Téma měsíce. Tentokrát se z různých úhlů pohledu budeme věnovat diverzitě v byznysu. Vycházíme při tom z červnové Euro Byznys Breakfast, jejíž obsah jsme zastřešovali. V diskuzních panelech se sešli zástupci Evropské komise, státu, firem i neziskového sektoru a pestrostí tomu bude odpovídat i tato část našeho tematického seriálu.
Pro současnou Evropskou komisi je diverzita jednou z podstatných agend, do níž též směřují nemalé finanční prostředky. EU stojí na idejích mírového soužití a ekonomického rozvoje, tedy i rozvoje blahobytu společnosti. Sociální otázky, včetně diverzity, proto nemohly být opomenuty. Zatímco v evropském společenství se tedy o těchto otázkách diskutovalo dávno před rokem 1989, Česko si v období mezi pádem komunismu a vstupem do EU muselo hodně věcí odpracovat. „Pro Česko a další země, které před dvaceti lety vstupovaly do EU, to znamenalo obrovský skok v tom, že musely přijmout právní rámec, který už existoval a diverzitu obsahoval, třeba v otázkách rasové či genderové diskriminace na pracovním trhu. Po roce 2004 se pak již všechny tyto země účastnily tohoto diskurzu a podílely se na tvorbě politiky. A přiznejme, že už to šlo trochu pomaleji,“ naráží nynější vedoucí Zastoupení Evropské komise v ČR na jistý kulturní střet, který nastal po velkém rozšíření o deset zemí střední a východní Evropy.
Jedním z rysů spojených s debatami o diverzitě je podle Ladmanové tendence zužovat téma na ekonomický aspekt. „Některé uši slyší právě na ekonomický argument, tedy kolik ztratíme, když nebudeme diverzitu mít. Ale o tom to není, podstatná je hlavně férovost, rovnost, demokracie. Ostatně rovnost jako základní princip uvádí článek dvě Smlouvy o Evropské unii,“ připomíná Ladmanová.
Zatímco dříve se témata spjatá s diverzitou týkala zejména pracovního trhu, dnes jsou součástí základních práv. „Ten vývoj má jistou dynamiku, dnes tato témata vstupují do mainstreamových politik,“ dodává zástupkyně EK v Česku. Dosluhující Komise pod vedením Ursuly von der Leyenové tuto problematiku nasvítila výrazně více než předchozí garnitura v čele s Jeanem-Claudem Junckerem. „Junckerova Komise, která nastoupila v roce 2014, řešila především dozvuky finanční a dluhové krize z let 2008–2012 a diverzita pro ni nebyla nejdůležitější. Von der Leyenová pak zařadila diverzitu a rovnost mezi hlavní témata spolu se zelenou a digitální transformací. Vznikly tak nové strategické rámce pro zrovnoprávnění etnických menšin, LGBTI+ komunity, pro genderovou rovnost,“ vysvětluje Ladmanová. Také proto by česká úřednice uvítala, kdyby německá politička stála i v čele nové Komise, která se bude skládat na základě výsledků červnových voleb do Evropského parlamentu.
Pro ilustraci rozdílu mezi přístupy obou Komisí Ladmanová uvádí příklad zavádění směrnice o slaďování soukromého a pracovního života pečujících lidí a rodičů, k níž docházelo za předchozí Komise, kdy Ladmanová ještě patřila do týmu eurokomisařky pro spravedlnost a rovnost Věry Jourové. „Byla to trochu partyzánština. Nebylo možné to rámovat genderovým narativem, ale právě tím ekonomickým,“ nechává nakouknout do kuchyně, v níž se vaří evropská politika. Že se vaří opravdu poctivě, Ladmanová dokládá tvrzením, že tato směrnice se teprve nyní provádí. S nástupem nové Komise se však věci výrazně pohnuly. „Směrnice o rovném odměňování, o vyrovnaném zastoupení žen a mužů v nevýkonných orgánech firem kótovaných na evropské burze, směrnice o potírání násilí na ženách a dva předpisy o ochraně proti diskriminaci, tomu všemu dala nová Komise zelenou,“ pochvaluje si Ladmanová.
Ze strany soukromé sféry by diverzitě podle Ladmanové prospělo osvícené vedení firem, které by pravidelně hovořilo o těchto tématech se zástupci politické reprezentace. Ze strany českého státu jí pak chybí větší akceschopnost při provádění různých směrnic. „Chybí vrcholný politik nebo politička, který by se za ty věci jednoznačně postavil,“ uzavřela.
Právě role EU je zásadní, protože nastavuje v mnoha oblastech základní rámec. A řada důležitých témat by se nehýbala vpřed bez její finanční podpory. Podle vedoucí Zastoupení Evropské komise v ČR Moniky Ladmanové se diverzita často opírá o ekonomickou argumentaci, kolik bychom bez ní tratili. Přitom tu jde především o férovost, rovnost a demokracii. „Článek dvě Smlouvy o Evropské unii, který pojmenovává základní principy, na kterých Evropa stojí, zmiňuje i rovnost jako základní součást toho všeho,“ uvedla Ladmanová. Ale i na úrovni EU má podle ní agenda diverzity a inkluze různou dynamiku. Zatímco předchozí Komise vedená Jeanem-Claudem Junckerem řešila více ekonomiku po doznívající finanční krizi, nynější sestava vedená Ursulou von der Leyenovou si stanovila diverzitu a obecně rovnost jako jedno z hlavních témat. Vzešla z toho řada nových strategických rámců, například pro inkluzi romské menšiny, proti rasismu, pro LGBTI+ komunitu nebo nová strategie pro genderovou rovnost.
Související články:
Comments